Vas happenin'

VAS HAPPENIN' » 4.part.

29. may 2012 at 19:12 | Serena

VAS HAPPENIN' » 3.part.

25. may 2012 at 13:22 | Serena

Udělala jsem takový menší záskok za Carol a dávám Vám sem další díl mé povídky. Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale znáte to - škola. Těším se na vaše reakce, ať už pozitivní nebo negativní ;)

VAS HAPPENIN' » 2.part.

12. may 2012 at 18:08 | Carol.Tommo&Serena

Serenka (Serry :D) napsala další díl ;D

Volnou rukou jsem si posunula dioptrické brýle blíže ke kořenu nosu. Jop, mám brýle a aby toho nebylo málo, nedávno jsem ještě měla rovnátka. Vůbec mi to ale nevadí, odlišuju se tím od ostatních holek v mém věku a nikdy jsem nepocítila, že by to bylo nějaké odlišování v špatném smyslu. Spíš, než odlišování, bych tomu říkala originalita. Nemyslete si, že jsem bůhvíjak sebevědomá, spíš naopak, ale myslím, že jsem hezká. Teda, alespoň ostatní to říkají. Modré oči mi lemují černé husté řasy a hnědé vlasy nad zadek, se mi při každém pohybu pohupují do rytmu. Hlavně jsem přirozená. Samozřejmě, že se maluju, ale všeho s mírou. Jak už jsem říkala, holky v mém věku jsou jiné, fifleny s tunou make-upu, umělými vlasy, nehty a já nevím, čím vším. Je mi osmnáct a mám tak trochu svojí hlavu. Ve škole mě většina lidí ignoruje a parta jedný z vrchních pipin mě doslova nenávidí. Vlastně mám dva nejlepší kamarády, ale ti na tom nejsou lépe. Taky jsem známá svými věčnými problémy s učiteli a zakázaným chozením na večírky.

VAS HAPPENIN' » 1.part.

8. may 2012 at 18:00 | Carol.Tommo&Serena

Nová povídka se Zaynem.Píše jí moje kamarádka/spolužačka..Na blogu si říká Serena ;)

,,Vítej Londýne!" zaječela jsem uprostřed přeplněné letištní haly. Pár lidí se na mě nechápavě zakoukalo, ale drtivá většina si toho ani nevšimla. Rozpažila jsem ruce a vychutnávala si ten pocit svobody. Jsem tu jen já. Žádní otravní rodiče, kteří mi neustále stojí za zadkem. Sundala jsem si ze zad batoh a vytáhla mobil. Byl přesně tam, kde jsem ho ukládala naposledy. Tak se mi to líbí, žádní skřítci jako doma, co se mi neustále snaží všechno schovat. Samozřejmě nemyslím opravdové skřítky, jen moji blbost a zapomnětlivost. Na displeji jsem zmáčkla tlačítko volat. ,,Ahoj Matte, už jsem na letišti!" oznámila jsem nadšeně do mobilu. ,,Dobře, mám ale plno práce. Nebude ti vadit, když si ještě něco zařídím? Mohla by ses jít podívat do nákupáku vedle letiště." slyšela jsem chraplavý hlas mého dvaceti-sedmiletého bratra.
 
 

Advertisement